Pevnost svalstva

Pepík vrhl poslední prosebný pohled na dědu Posledu a šoural se zvolna k Labaštovi.

"Nuže, povězte nám," promlouval kouzelník, protahuje labužnicky každé slovo a probodávaje Pepíka hypnotickým pohledem, "povězte nám, cože je to, například... vývěva!"

"Vývěva je," bleptal Pepík, jehož se náhle zmocnila tréma, "vývěva je, když se tam dá myš, tak chcípne."

Labašta vida, že se jeho oběť zapléta, luskl vesele prsty.

"A proč, medle, myš chcípla? Poněvadž, když jsme vyčerpali z poklopu vzduch, zůstal tam - copak tam zůstalo, Josefe Dusbálku?"

"Ozón," zašeptal zlomyslný Piškuntál, jenž seděl v první lavici.

"Zůstal tam ozón," vyhrkl zpocený Pepík.

"Takže, když tam zapálíme svíčku," pravil jízlivě Labašta, "copak se stane?"
"Svíčka se rozhoří jasným plamenem," tvrdil odvážně Pepík.

Pan Posleda přítel študáků