Kdesi večer, kdysi v čase
Opona zapadá, pojď, jen ty jasná,
ať se skvíš hrdopýšně, a rdíš se
za nového básníka
Vidělas oči té mrtvé?
Cloumá s ní morálka, pudy nadobro spí,
to není nic pro nás
Ti lidé blahoví
v salónech a noblesou živí
ti našli svého básníka
Však ty pojď a jich zapomeň,
zdržuj se v akátech, kde jemně
šumí listí
kde zmírají vzdechy řek.
A buď s mou tragikou,
co si vysní svého básníka.
Vzpomínky zadumanky
Ve vzduchu se chví samet
barva země stínu
a my pijem víno zlaté
víno u kapucínů
Pijem hříšně kvetlí a směj
se rozléhá došíra,
když páter Kostka
šnupe malou dýmku
Vickleff, Kostnice,
blbci z Říma...,
na morálce nám málo
začíná
Když tu se šeptá
o ženách v zahrádách,
však cítím hořkých nach,
vždyť jsem hříšný
kulihrach.
Milióny
Milíóny tónů v uších hřmí:
Vyjdi z temnoty
na světlo nedělní
Rekieskace
Rekieskujte v míru, vy spravedliví,
bezejmenní, odnesli jste vodu a teď tu čníte
k ohňům jak faličtí bůžci
se studenými a zvlhkými ocasy
Jste jak žlutavé tváře pampelišek
a moje srdce pláče vděkem
naléhavě sladce plaká
vždy stejně a stejně
v červnu jak v lednu
Říkám si: kdy přijde éra slimáka
a hodí se všechny cetky za hlavu
a budou se jen milenci žduchat
a na vodě uprostřed jezera
z pramice budou lítat jiskry
obětních plamenů.
Modlitba k nepřítomnému
Dej nám pokoj, dobrotivý Bóže,
mrtvý klid a tupý spánek
přejetého ježka,
či dej nám živým sny,
jež na dně duše nosíme,
dozráti jich přej.
Žádné komentáře:
Okomentovat