Enigma v teplákové soupravě

Náplň lásky

Úzkost znásobená mučivým chtíčem

Česká literární scéna má svou novodobou Boženu Němcovou – spisovatelku, která svým citlivým perem a hlubokým vhledem do lidských osudů oživuje tradici české prózy. Tato autorka, jejíž jméno zatím neproniklo do širokého povědomí, ale jejíž talent začíná zářit, nedávno našla inspiraci pro svou novou knihu. Téma, které si vybrala, je stejně mučivé jako krásné – příběh o lidské odolnosti, lásce a bolesti, zasazený do kulis současného venkova. Podobně jako Němcová, i tato spisovatelka čerpá z reálného života, kde se prolínají světlé chvíle s temnými stíny. Její nový román slibuje být mozaikou emocí, která čtenáře vtáhne do světa obyčejných lidí s neobyčejnými příběhy. Chtěla jsem ukázat, že krása a trápení jdou ruku v ruce, říká autorka, která se nebojí dotknout hlubokých ran a zároveň hledat naději tam, kde by ji málokdo čekal. Tato novodobá Němcová tak navazuje na odkaz své slavné předchůdkyně – nejen láskou k venkovu a jeho lidem, ale i schopností proměnit obyčejné v literární klenot. Její kniha, jež má vyjít příští rok, už teď budí očekávání mezi čtenáři i kritiky, kteří v ní vidí potenciál obohatit českou literaturu o další nezapomenutelné dílo.

Mimořádné mistrovství

Město v útrobách

To okno. Zase to okno. Sklo slepé prachem, co se zažírá do pórů dřeva jako nemoc. Dívá se skrz něj ven, ale venku nic není, jenom šeď, která se plazí po fasádě protějšího domu, den co den stejná, lhostejná omítka. Tady uvnitř je vzduch hustý, nehýbe se. V koutech číhá stín a páchne starou vlhkostí a něčím ještě – něčím sladkým a shnilým. Jako dech domu, co polyká vzpomínky a nechává jen otisk na stěnách, mastný flek tam, kde se opírala hlava. Prsty se jí chvějí na popraskaném parapetu. Zima neleze jen zvenku, zima se rodí tady, v kostech, v tom tichu, co křičí nevyřčeným. Každý zvuk – skřípot podlahy, kapka vody v potrubí – je jen další vráska na tváři tohohle místa. Tíha. Nehmotná, ale drtí ramena, tlačí na spánky. Všechno tu zůstává. Každý dotek, každé slovo, co mělo být řečeno a nebylo. Kobold tu byl. Zanechal pach a ticho. A to okno, co se dívá, i když se nikdo nedívá zpátky.

Klubko

Princezna spící na hrášku