Je to nejzazší polovičaté vzlyknutí

Je to unavený hlas protektora

Je to konečně doma

Až se znovu navrátí jaro, možná už nebudu na světě. 

Teď bych si rád myslel, že jaro je bytost, abych mohl věřit, že by plakalo, kdyby tak přišlo o jediného přítele. 

Jaro však vlastně ani není věc: 

jenom se to tak říká. 

Ba nevracejí se ani květy či zelené listy. 

Jsou nové květy, nové zelené listy. 

Jsou jiné vlídné dny. 

Nic se nevrací, nic se neopakuje, protože vše je skutečné.

Je to pojítko mezi lidmi

 Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli kritické hranice v tom, do jaké míry elektronická média rozhodně a nezvratně změnila podstatu našeho symbolického prostředí. Jsme nyní kulturou, kde informacím, myšlenkám a epistemologii neposkytuje formu tištěné slovo, ale televize. Stále ještě samozřejmě existují čtenáři a stále vychází velké množství knih; způsoby užití tisku a četby však nejsou tytéž jako kdysi, dokonce ani ve školách, které jsme pokládali za instituce, v nichž tisk nemůže být nikdy poražen. Lidé, kteří se domnívají, že tisk a televize žijí v symbióze, podléhají sebeklamu.

Je to klenot mého žití

 Když se na obrazovce objevil princ Lefkin, zavládlo ve Wienisově komnatě absolutní ticho. Při pohledu na ztrhanou tvář a rozsápanou uniformu svého syna regent vylekaně zalapal po dechu a pak se s tváří zkřivenou překvapením a obavami složil na židli. Hardin naslouchal zcela netečně, s prsty jemně propletenými a složenými na klíně, zato čerstvě korunovaný král Lepold seděl v tom nejtemnějším koutě jako oukropek a občas prudce zaťal zuby do svého zlatem vyšívaného rukávu. Dokonce i z tváří vojáků zmizel onen bezcitný pohled, který je výsadou vojska, a všech pět jich od svého místa u dveří s atomovými blastery u ruky kradmo pokukovalo po postavě na obrazovce.

Je to ukryto v zrnku písku

Je to děsivě nevyhnutelné

 Za koho mě vlastně máte?" zeptal se Rubašov klidně, ale neovládl se, aby nedodal: „Měl byste si důkladněji prostudovat dějiny strany." Mladík mlčel a hleděl upřeně na řidičova záda. Nikdo už nepromluvil, pouze šofér zaklel, když musel potřetí ubrat plyn. Kodrcali se předměstím. Bídné dřevěné domky se neměnily. Nad jejich pokroucenými obrysy visel bledý, studený měsíc.