Za koho mě vlastně máte?" zeptal se Rubašov klidně, ale neovládl se, aby nedodal: „Měl byste si důkladněji prostudovat dějiny strany." Mladík mlčel a hleděl upřeně na řidičova záda. Nikdo už nepromluvil, pouze šofér zaklel, když musel potřetí ubrat plyn. Kodrcali se předměstím. Bídné dřevěné domky se neměnily. Nad jejich pokroucenými obrysy visel bledý, studený měsíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat