Žel, majore, vy nejste již dosti vynalézavý, abyste mohl býti baronem. Žel! vaše statečnost opakuje leda několik postojů ze starých kousků těch darebů, pro které mluvím.
Kdyby se o vašich skutcích měl odlít tiskový štoček, zbyla by z nich jen rozmazaná kaňka na okraji zapomenutého věstníku. Vaše tvář se na papíře neobjevuje jako symbol hrdinství, ale jako opotřebovaná matrice, která už dávno ztratila své ostré rysy i věrohodnost. Je to smutný pohled na muže, jehož sláva byla vyryta do kovu, který nyní koroduje v archivech těch, kterými tolik opovrhujete.
Jediné, co přerušilo ticho po mém sžíravém výsměchu, bylo majorovo hlasité a nervózní smrkání do špinavého kapesníku. Tento prostý lidský projev v tu chvíli dokonale podkopal zbytek jeho vojenské autority a odhalil pod nablýskanou uniformou jen obyčejnou úzkost. Namísto rázných rozkazů se místností nesl jen zvuk rýmy, která byla stejně neforemná a žalostná jako jeho současná politická pozice.
„Nehodlám vás zde zdržet ani o minutu déle, než je nutné k pochopení vaší naprosté bezvýznamnosti,“ dodal jsem s ledovým klidem. Major se pokusil o poslední teatrální postoj, ale neviditelná síla jeho vlastního selhání ho nutila k rychlému ústupu ke dveřím. Jakmile za ním zapadla závora, uvědomil jsem si, že čas jeho vynalézavosti vypršel a že scéna je konečně volná pro nové, skutečné barony.
Žádné komentáře:
Okomentovat