Po rozvodu zůstával Martin s Lucií v kontaktu. Volali si kvůli jejich dcerám a občas vyměnili pár slov o domě na venkově. Kdykoli řekla, a říkala to často: "Byl to dobrý člověk a věřím, že je jím stále," odpovídal jí její nový muž Pavel: "Samozřejmě že byl - proč by také nebyl?"
Martin si otevřel v Brně vlastní architektonickou kancelář, ale zřejmě to nešlo podle představ. Lucie se nedověděla, co přesně se pokazilo, ale za půl roku uslyšela, že pracuje v Jihlavě pro městský úřad a navrhuje tam autobusové zastávky a později byl v Třebíči a dělal tam totéž. O jeho životě tam se náhodou dověděla víc než o životě jinde: chodil prý hodně do hospod, mladší kolegyně ho prý rády poslouchaly a na stole v kanceláři měl prý vždycky rozložené velké plány, o nichž se vědělo, že je to zásadní projekt kulturního centra, už téměř hotový. Říkalo se o něm, že dokáže být vtipný, a jednou na městském zastupitelstvu měl dobrý proslov o veřejných prostorech, ale zapletl se s nějakou úřednicí z matriky a dostal se také do sporu ohledně nějaké zakázky na školní hřiště, tak se tedy z Třebíče odstěhoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat