V malebném městečku uprostřed lesů žil muž jménem Karel, který měl neobvyklou zálibu – sbíral housenky. Od dětství ho fascinovaly jejich pestré barvy, pomalé pohyby a proměna v motýly. Začalo to nevinně: jako malý chlapec si housenky nosil domů v krabičkách a pečlivě je pozoroval. Postupem času se však jeho záliba změnila v posedlost. Karel trávil každý den v lese, loukách či zahradách, hledaje nové druhy housenek. Jeho dům se proměnil v muzeum plné skleněných nádob, kde se hemžily stovky těchto tvorů. Přátelé a rodina ho varovali, že jeho vášeň přesahuje zdravou míru, ale Karel je neposlouchal. "Housenky jsou dokonalé," říkával s šíleným leskem v očích. Každá je jedinečná, každá má svůj příběh. Jeho mysl však začala pod tíhou této obsesi praskat. Jednoho dne, když se procházel městem, začal housenky vidět všude – na lidech, na stromech, dokonce i na svém talíři místo jídla. Křičel na kolemjdoucí, že mají housenky na hlavách, a utíkal před imaginárními roji, které ho pronásledovaly. Vesničané ho s lítostí sledovali, jak se z kdysi milého muže stal blázen, který ve všem vidí jen své milované housenky. Karlův příběh je smutnou připomínkou toho, jak i nevinná záliba může přerůst v posedlost, která zničí mysl. Dodnes se v městečku vypráví, že v noci, když je měsíc v úplňku, lze v lese slyšet jeho šílený smích, jak volá na housenky, které už dávno nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat