Souběh

Nic neuspokojí, sestřičko… Lidé, kteří přemýšlejí, se všeho nabaží, protože všechno se mění. Lidé, kteří míjejí, jsou toho důkazem, protože se mění společně s tím… Věčný a krásný je jenom sen.

Některým duchům je souzeno, že ustrnou na půl cestě. I z nejušlechtilejších vín zůstává na dně kádě sedlina.

Žena, kterou měl na světě nejraději (bylo mu tehdy třicet) mu říkávala (byl skoro zoufalý, když to slyšel), že to, co jí drží při životě, je jen vlásek. Ano, chce žít, život ji nesmírné těší, ale zároveň ví, že to chci žít je upleteno z vlákna pavučiny.