Je to skřet s opičím nosem

Na obzoru mé touhy chci nyní proměnit, tvůj pohled na krajinu zahalit a v horách změnit dech v malbu, abys v jejich stínu klidně putovala. Tvůj zářivý krok chci zhasit ve skalách, aby se tvé nohy zhatily v propasti a abych tě přijímal jako ztrátu, jako bych měl všechno vlastnit.

Celou noc jsem sledoval, jak déšť jablek padal na sad, zatímco sousedův chlapec ztrácel svůj životodárný dech...
Byl to on, kdo kdysi se ptal:
"Pane, jste cizinec?"
Odpověděl jsi:
"Proč se ptáš?"
On řekl:
"Ve vašich očích je tolik nevyužitého času..."
Odpověděl jsi:
"Jsi jako já, když jsem byl ještě mladý!"
On řekl:
"Já budu jako ty, až zestárnu... Ale víš co? Pojďme do telefonní budky a zavoláme si odtamtud, abychom zjistili, kdy vlastně jsme..."