Je to pohled zapomnění

Mě ještě napadá, že žijeme, poněvadž nás čeká několik setkání, pro něž stojí za to žít. Setkání s lidmi, kteří se vynoří, když je nejméně čekáme, anebo kterým se my vynoříme, když nás nejméně čekají. Anebo setkání s jinými tvory, jejichž život se dotkne našeho jediným plachým pohledem…

Tohle je Klíma, dojemný až k pláči, vždy překvapený přičíst nějakou zanedbatelnou náhodu na vrub osudu! Říkají tomu prý naděje.