Inu, muselo to být. Už dlouho jsem se tak dlouho nepásl pohledem na postavě nějaké vdovy. Této přitažlivé kočce sice už táhlo na třicet, ale postavičku měla jak proutek, prsa jak velké květáky nebo kvalitní tuříny.
"Odvahu, drahá paní, odvahu. Vidíte, váš nebožtík manžel se pojistil na život značně vysoko... a v takovém případě musí mít pojišťovna vždy jistotu v některých podrobnostech. Zplnomocnili mě, abych jednal v jejich zájmu," deklamoval jsem jí naučené frázičky.
"Můžete být klidná a být si jistá, že udělám všechno, co bude v mé moci, abych pro vás věci zdárně vyřešil. Zopakujete mi stručně smutné události minulé středy?"
Vysvětlila mi poněkud otřeseným hlasem, že se právě oblékala k čaji, když k ní přišla služebná. "Jeden ze zahradníků právě běžel k domu," oznámila mi. "Našel...," hlas se jí zlomil. Soucitně jsem jí stiskl ruku. "Chápu, dost již o tom. Viděla jste svého muže již dříve? Odpoledne?"
"Ne, od přesnídávky jsem ho nezahlédla, nejdřív byl (nahoře) v kanceláři a já pak měla cestu do vsi pro známky. Když jsem se vrátila, myslím, že se právě procházel v parku, protože tam zhruba v té době ve středy chodívá... střílí na vrány. Brával s sebou obyčejně svou malou pušku na vrány."
Její hlava sebou neklidně zazmítala.
"Zaslechla jsem zdálky dvě nebo tři rány."
Pomyslel jsem si, že právě tehdy ho mohl jeho vrah či jeho vrahové, bylo-li jich více, oddělat.
Pochopil jsem ještě po krátké diskusi s ní, že byla velmi nechápavá v obchodních věcech. Byli spolu jen rok a půl. Netušila, jak si její muž vydělával na živobytí... a na ni. On se spouštěl s milenkami a ona se na oplátku pokoušela rozptýlit jeho chmurné představy o tom, že brzy umře, protože nedávno před svou smrtí prodělal chrlení krve.
Komedie. Typická česká komedie.
Pro pojišťováka by v tomto případě mělo být důležité to, zda byl nebožtík oklován vránami nebo ne.
OdpovědětVymazat