Z udělaní se do ní zabouch

Někdy, když zabodnu oči do silnic, říkám si, že je to přece úplná hovadina! Přerušované dlouhé bílé čáry a navádění na jakýsi cíl! Možná že silnice nevede opravdu nikam, je to možná pouhý samoúčel, nesmysl, výplod chorobné civilizace, která už neví, co si počít... tak a podobným směrem se ubíhají mé myšlenky, když pomyslím na Andělu. Andělka má devatenáct let, ale tváří se na dobrých dvaadvacet. Nemá jistě žádné melouny, zato zdravé hrušky, do kterých je radost se ponořit nosem a vtiskat do nich polibky. Její nožky mají zdravou bledost Středoevropanky, její líc zář jako z magazínu. Přesto není Anděla úplně bez chyby. Kouří. Její kouření se stává den ode dne horší. Někdy vypálí i jedenáct cigaret. Nejenže jí pak táhne z úst, táhne jí to i z blůzky. Hubují jí za to, ale co nadělám. Když se holt jeden nechce poučit, nepoučí se...