Rozhodl jsem se využít jeho spánku a oholit se. V tom nebylo nic podezřelého ani nedovoleného. Položil jsem přinesenou břitvu na poličku. Ještě jsem musel sáhnout přes spícího pro mýdlo v síťce nad vanou, a když jsem z kohoutku pouštěl pramínek teplé vody, pohlédl jsem na něj, jestli ho tento zvuk nevzbudil. Když jsem viděl, že se ani nehnul, obrátil jsem se k zrcadlu. Má tvář vypadala opravdu nepěkně, jako u galejníka. Porost ji zatemnil a současně jaksi vyhubla, takže by stačily snad už jen tři čtyři dny a zmizela by pod vousy. Poněkud pracně jsem se namydlil, protože jsem neměl štětku, zato břitva byla neobyčejně ostrá. Muž na podlaze mě opravdu nerušil v úvahách – při holení se mi vždycky dobře uvažovalo – o svém nezáviděníhodném osudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat