Ohava

Když manžel odešel do hospody, šla jsem do kuchyně. Pustím se do mytí nádobí – Ruce se mi třesou vzteky – A tak jsem upustila do dřezu skleničku – Sklenička se rozbila. Lovím v dřezu v té mastné vodě střepy a vtom jsem se řízla do zápěstí – Vykřikla jsem – Ale vyděsilo mne ani ne tak to, že jsem se pořádně řízla, ale že jsem necítila žádnou bolest – Vůbec žádnou bolest, a zápěstí jsem měla pěkně rozříznuté – Pustím si na ruku horkou vodu, abych spláchla mydlinky.

A vtom něco cinkne do dřezu – Vytáhnu to zdravou rukou – Takové zvláštní kolečko, kovové kolečko. Uvažuji, kde se mohlo ve dřezu mezi nádobím vzít – Takové kolečko jsem ještě nikdy neviděla. A pak se přiměju, abych se odvážila podívat pořádně na to rozříznuté zápěstí – Víte, pane doktore, já prostě nesnáším pohled na krev. Dívám se na zápěstí přimhouřenýma očima – Tajím dech – A pak jsem vykřikla. Ale ne bolestí – Úžasem – Dívám se do rozříznutého zápěstí a vidím v něm ještě pár podobných stříbrných koleček – A nějaké dráty –