Kousnu tě do poštěváčku a vyplivnu dva chlupy

Všechny její starosti zůstávaly skryté jako špína pod kobercem. Bylo jí už pětadvacet, ale teprve před rokem se dostala do zaměstnání. Učila na střední škole marketing. Věra měla hubenou postavu, světlemodré oči, blond vlasy a nenápadný předkus. Seznámila se s Milanem v pátek a od té doby cítila v útrobách takové pálivé škrábání. Pomyslela na to, jak s ním bude už brzy spát a ta myšlenka ji od té doby naplňovala zmateným údivem, jenž přehlušil i její starosti. Když se před léty s ní rozešel Jakub, nenesla to dobře. Ale nenašla si žádného kluka, aby se pomstila, ani nezačala obcházet bary. Místo toho se stala pořádnou učitelkou.

Zato Milan nebyl tak úplně pořádný ani úplně vhodný partner. Byl vrah. Vlastně ještě nebyl tak docela vrahem. Myšlenky na zabíjení ho však pronásledovaly už delší dobu. Až ho z nich svrbělo po těle. Ne snad, že by to bylo nějak nepříjemné. Díval se na to optimisticky. Čas byl ideální a Věra byla ideální oběť. Seděl zrovna v kavárně a z beden rozmístěných podél zdí se rozléhal řev nějaké slečny. Janis Joplinová vyřvávala své blues. Uvědomoval si jen matně, jako hlasy z vedlejšího pokoje, kde probíhal nějaký nepochopitelný mejdan, že se má odpoledne sejít s Věrou. Pohlédl z okna a shledal zároveň, že je čistě umyté. Napadl tou dobou první sníh, vlastně spíš poprašek. Počasí bylo přesto docela vlídné, vládlo asi jen osm stupňů nad nulou. Zamyšleně srkal mochaccino a přemýšlel, jak z ní vytrhá život, neboť to nevěděl přesně, stále tápal. Dá se říct, měl za sebou pestrý život. Byl nahoře, ale taky pořádně dole. Párkrát měl opletačky se zákonem. Ale dosud nic velkého, nic pořádného. Vražda je ovšem jiná liga.

Vlastně šlo jenom o to, aby se udržel na uzdě a – a nevlítl do maniakálního vraždění každé děvky na potkání. Když se vám tohle podaří, nikdo na vás nemá. A nejspíš budete časem i ve zprávách.