Svůdce svedených

Je to tady, znovu Narozeniny, znovu den, kdy jsem vylezl z vulvy, napůl slepý, křičící, připraven ztečí vzít svět. Tento den se opakuje každý leden a každý leden je mi hůř a hůř, blížím se vyčerpání ze zoufalství, útrap, bab, z alkoholu a hlavně z žití, které by jednoho už dávno položilo do hrobu! Přesto setrvávám na cestě špatnosti a neřesti, dobře věda, že i když máme dva životy a ten druhý začíná po tom, kdy si uvědomíme, že máme jen jeden, ten jeden je prostě příliš neodolatelný. Tolik dlouhonohých krasavic a tak málo času... a, snad by se řeklo, i sil. 

Nedávno jsem jednomu mládenci, který mě zaujal dolíčky ve tvářích, řekl při sklínce daiquiri: "Dej si pozor, abys nepadl do sítí jako plachá rybka - rybky končívají v konzervách, dokonce i ty zlaté."

Nevím, co odpověděl, protože akorát zrovna něco na baru bouchlo, jako zátka vylétající z láhve nebo tak něco.