Dav je pomalý, hloupý tvor, daleko méně inteligentní než kterýkoliv z jeho členů, a tak není divu, že Lucie byla rozčílená mladá žena. Měla sílu ulice. Měla respekt. Byla předmětem touhy a usilování. Byla hvězda. A teď přistihla mladé kluky při jednání, které bylo odporné i podle jejich vlastních měřítek. Její síla byla sexuální. Považovali se za muže, ta dívka je však snížila na zlobivé děti. Nemohli si dovolit, aby je někdo viděl, jak se před ní scvrkávají a stahují. Ale to bylo přesně to, co teď dělali, byť se to úporně snažili zamaskovat pochechtáváním, krčením rameny a siláckým pokřikováním.
Mlátili ho hlava nehlava, dokud tam nepřišla, dokud se nepostavila do jejich středu a nepromluvila tím klidným, až hypnotickým hlasem.
Zemřel po vydatné štědrovečerní pitce Šiktanc! Váš nejoblíbenější poeta, autor Čistce! Však už taky měl svůj věk, no ne? Vzteklý stařec, od rána do večera zavřený u psacího stroje. Napsal kdysi loutkové scény, boží oči upřeny do neznámých dálek. Z čehož se možná leknutím zapotácel strom za oknem a procitl květ Čistec... Řeč Šiktance byla podobná hudební partituře a jeho tvorba patřila nepochybně k mistrovským kusům! Navazoval vážnou známost s mnoha poběhlými verši. Vydával nejdřív útlé sbírečky, ale podobně jako on nebyl jednorozměrný, tak také sdělení jeho poezie nebylo k mání čistě na povrchu. Teskní po zapomínaných slovech. Nastoluje (na papíře, rozumí se) rovnováhu u opilé škeble (prostě u nějaké prodejné dívky), v jejím objetí. V zahradě rozkoší si uvědomí, že žádné hezké holce (hlavně při milování) šaty nesluší. Zázrak ženy se odehrává v koupelně. Tam na sebe hází šminky. Je zamračená. Když vyjde, je jiný člověk. V práci se vydává na dvě stě procent. Večer přijde utahaná. Rozsvěcuje se teprve tehdy, kdy k ní přijde milovaný milý a rozepíná jí knoflíček na blůzce.
Bohužel znám jen jméno Šiktanc, ne ale jeho tvorbu. K čtení básní se musím hodně nutit.
OdpovědětVymazat