Hezké cecíky

Jsou to ještě děti. Je jim tak šestnáct let. Alkohol jim dodává odvahu a blížící se den Páně je nutí ke spěchu. Pod rouškou temnoty hledají lásku a naleznou jen smrt.

Dnes výjimečně vane jen slabý vítr. A pro tentokrát je vlahý, jako dech na kůži, hladivý a svůdný. Hvězdy na srpnové obloze halí lehký opar, ale dorůstající měsíc vrhá své sinalé, bezkrevné světlo na ztvrdlý písek, který po sobě zanechal odliv. U břehu něžně dýchá moře a z fosforeskující pěny se po zlaté pláži rozlétávají stříbřité bubliny. Mladý pár pospíchá silničkou dolů z vesnice, v hlavě jim oběma pulzuje krev shodně s rytmem vln.

Když jste se na ně pozorně zadívali, museli jste uznat, že už vlastně není tak mladý. Zvláštní, jak někteří lidé mohou uvíznout v jakémsi zakřivení časoprostoru. V jejich životě existuje období, které je určuje a na které se upnou po všechna následující léta. Stejný účes, stejný styl oblékání, stejná hudba — navzdory tomu, že se svět kolem nich změnil k nepoznání. Jirka byl kandidátem na právě takového živočicha. S Marcelou, která byla jeho opakem, chodil už od základky. Vlastně si nepamatuje nic před seznámením s ní. Její žluté vlasy, štíhlá postava, pevná ňadra a počínající hříva blonďatých chloupků na pahorku ho přesvědčila, že život stojí za to žít, když do ní v šestnácti jako panic prvně vstoupil. Byli nerozlučně svoji. Už dlouhých jedenáct let. Za tu dobu jen třikrát zahnul její špičaté bradě a sličným očím, kterým pravidelné pití jedné skleničky amontilladského vína dodávalo v pátek večer mírně šibalský výraz. Ona si podržela čest a kromě opilé líbačky s jejím nejlepším kamarádem se nic tělesného neodehrálo. Dalo by se říct, že tvoří stabilní a spokojený pár. Jen... jim chyběli děti. Nemohla je mít.

Marcela zestárla víc, než si byla ochotna přiznat. Vedle Jirky zestárla až nespravedlivě rychle. Nepotřebovala to. Od něj. Už to vůbec nepotřebovala, ten jeho pot, slzy, semeno, sem tam nějakou krev. Nic z tělesnosti. Už mu neslízává z té jeho odpudivé hrudi nic vlhkého. Nedokázal ji číst myšlenky, ale cítil to podobně. Její mušle už ho přestala zajímat. Dával ruce i prsty pryč od její kočičky - a nepokládal to za žádný dvojsmyslný žertík, byl v tom zcela vážný. Nehodlal z ní vymačkat trošku mlíčka, skoro nedutal, když se měl položit na záda v posteli a rychle usnout, aby mu neříkala nic o tom, jak prožila den.