Bestie, zmije, jedovatá geometrie... tak rýmuje Alžběta u nás v toxickém městě. Je to ukázková lyrická básnířka. Její působivé verše se skládají jako kapesník - a probouzí v nás úpornou touhu vydat se až na kraj světa!
Nejsme tu proto, abychom vydrželi, ale abychom drželi tvary. Brali béčka, déčka, prášky na hlavu. Saháme na sebe, protože se to dělá. Musíme vzdychat nahlas a povzdechnout za zavřenými dveřmi. Vesmírná tělesa, kterým se stane něco.. nečekaného!
Připomíná to kulečníkové koule.
OdpovědětVymazat