čtvrtek 21. října 2021

Převážně nestydatá

Myslím, že každá doba vynese do popředí jiný druh psychopatů. V době kamenné to byli spíše ti silní, dnes jsou to jednoznačně ti inteligentní. Teď nejsoučasněji je v popředí voievod Babiš, což je něco jako výjimka z pravidla, něco jako kvadratura kruhu - holá nemožnost. Je chytrý jak vrata od vaší stodoly a má asi tolik fištrónu jako dospívající dívka, která se poprvé jde koupat bez plavek. Jestli se vláda obejde bez něj, není možné uhádnout. 

Ale o tom jsem nechtěl psát. Četba je mi ještě ze všeho, z čeho se mi dělá zle, nejsnesitelnější. Psaní, obzvlášť tak technicky náročné jako to mé!, vyžaduje čas, vysezení, které nemám, takže raději se teď věnuji dívkám. Brzy se však již vrátím k roztodivným dobrodružstvím plukovníka indického námořnictva, pana Anála von Zhirála.

Nedávno jsem se přistihl při dupačce s mladou, leč již protřelou samičkou, bylo jí sotva patnáct. Když jsme po styku leželi v křoví a já a ní zkoumal každičkou pihu na tváři, jemné žilkování na rukou, každý vlas, napadlo mě, že to je ten pravý ráj, dosažitelný všem a pro všechny stejně kouzelný! Miloval jsem ji, na ten letmý záblesk času. Tahle chvíle, kdy její pleť byla prosvětlena východem slunce, byla tisíckrát krásnější než sebevětší počet kopulačních pohybů, sem a tam. Myslel jsem si, ne, chtěl jsem věřit tomu, že i ona miluje mne, ale ona mi jen byla vděčná za tolik svobody, kterou jsem jí tou procházkou po lese nadělil, že to vypadalo, že ji to každou chvíli udusí. Ostatně za chvíli jí zvonil telefon a spolužačky se ptaly, kdy s nimi půjde s batohem na zádech do školy.

Jindy jsem se div do krve nepohádal s nepřejícnou prodavačkou v trafice. Byla marná jako prs, který žádná ústa nehledají. Co jsi?, říkal jsem si. Jen nějaký zlomysl, který trvá na svém. Jinak je vše při starém, instalují se tedy betonové bloky a plánují se přestavby čtvrti tak, aby pěší zóny byly úplně odděleny od automobilových. A mezitím jsou všude nasrané pruhy pro kola. Je to jak u blbých, nedá se nikam jet a nedá se bohužel ani nikam jít. Ale znám ovšem případy, kdy se lidé dopouštěli zla, aby se toto zlo mohlo v budoucích staletích změnit v dobro. Což, doufejme, se stane i zde - náhodou.

Žádné komentáře:

Okomentovat