pondělí 11. října 2021

Ó sylfo v kouzelných křovinách

Psaníčka jsou bílá jako pel a čekají na vlaky, lodě a člověka, aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel, navíc jsou adresována těm růžovým mušlím, všem mušličkám, které jsou otevřené seznámení.


Všiml jsem si jí:

ruce, oči, prsa a ústa.

Zprvu se bránila, zprvu se bála, nakonec se ale přece odevzdala. 



Ó ženo, slyšíš ten hlas, co na prsu hořel ti? Teď naposled zakřičel ještě. Teď zhas



Má snoubenka měla v oblibě koně a koníky. Chtěl jsem jí tedy překvapit. Koupil jsem ji hezkého poníka. Sotva jsem ho koupil a naložil do autobusu k přepravě takových zvířat určenému, sklonil jsem se nad jeho  krk a šeptem jsem mu mluvil do ucha. Naslouchal mým slovům, něžně ržál a otáčel ke mně své velké kosé oko, své velké, temné oko plné cudného a melancholického bláznovství.

2 komentáře: