Záblesk ruky vypálené do sítnice bledne.. nakonec všechno odejde, i ona, a ani si nevšimneš. Nepatřím-li ti, nepatřím ani studu. Spánek má příchuť spánku a cesta k jádru vede nížinami. Pokud jsem byl pramenem, nyní jsem separovaný tok.
Ne každé trápení znamená stoupání. Nakloň hlavu k rameni a uvidíš, že letadla nemíří do cizí země, ale brzdí tam, kde to znáš. Chytneš-li to za správný konec, nebe se rozevře jak zip a ocasy letadel odhalí nalitá ňadra.
To je báseň o nevěře a o tom, že v jedenáct večer po dvanácti Kozlících se už neoplácí chodit k někomu na byt! Lepší zůstat ožralý v kantýně.
Žádné komentáře:
Okomentovat