Otevřel jsem dveře chatičky. Stála tam na schůdcích. Dívali jsme se na sebe poměrně dlouhou dobu. Pak se nepatrně usmála. "Dobrý den." Ema byla roztomilá bytost. Měla na sobě bělostný svetřík, lehký jako pírko a džínsy s leopardím vzorem. Její účes uhlově černých vlasů byl variabilně rozprostřen na obě strany, takže vypadal nedbale a když tak o tom přemýšlím, tak vlastně všechno na ní bylo pečlivě vypočítáno, aby dalo vyniknout jejím tvarům. Když šla po schůdcích nahoru, vypadalo to, že poskakuje, stačil jsem si jen všimnout jejího malého hezkého zadečku a drzého, malého puntíku nosu, který vedle úst rudých jak rána vypadal ještě žalostněji ztracen v úžlabině tváří.
Vevnitř jsem se na ni mohl podívat v trochu lepším osvětlení. Okamžitě přešla ke kanapi, kam si víc lehla než sedla. "Vy musíte být ten a ten," řekla. Potvrdil jsem přikývnutím.
Vypadala, že jej věk mohl být cokoliv od šestnácti do pětadvaceti. V životě jsem neviděl dívku tak mladou, zároveň však tak emanující sexualitu. Póza, do které se nutila, mě ani trochu nezmátla. Nemohlo jí být tolik, na kolik vypadala, protože výraz očí ji neustále zraňoval. Byla to oči dívky vystrašené, zmatené a nejisté samou sebou, která ví, že jde špatnou cestou, ale není dost silná na to, aby to změnila.
"Kdy se to má stát?"
"Co nejdřív."
"Takže jde o to, abych vás unesl a váš papá zaplatil výkupné."
"Ze kterého si vezmu 500 000 kaček a vám dám šedesát."
"Váš záměr je, že o únosu bude vědět akorát váš tatík a vy a já."
"Tak je to správně."
"Dobře, provedeme to - co nejdřív. A budeme se modlit, aby nezavolali benga. Protože to by situaci zkurveně zkomplikovalo. Pak už by to nebylo tak docela v našich rukou, slečno."
"Půjdeme do toho v každém případě. Ty peníze potřebuju. Na co, to je moje věc a vy to nemusíte vědět."
"Tak prr, slečno. Jestli do toho půjdu, iniciativa půjde ode mě a únos.. pokud vím, a že vím, tak únos je hrdelní zločin... takže heleďte se a vyklopte to... Člověk, který vydělal tolik peněž jako váš fotr, není blázen."
Žádné komentáře:
Okomentovat