Neboť není hrubě důležité, je-li co neb není. Na čem záleží, jest síla duše, pro niž si něco vymýšlíme.
..
Pavel pocházel z rodiny, jež se přestěhovala v pěti stoletích několikráte ze země do země a z národu do národu, tak že nyní byla mimo všechna území a všechny rasy. Jinými slovy, byl snědý, snědý spoluobčan, jestli chápete. Ale měl stejné tužby a sny jako normální běloši. Toužil se oženit, mít kupu dětí a dobré zaměstnání. Jenže s výučním listem, kterým se prezentoval, nemohl najít práci ani jako přidavač. Jeho otec byl úplně jiná liga. V kůlně, do které teklo, měl naskladané stohy Playboyů. Jeho erotismus vylučoval běžné formy. Žena pro něj neexistovala. Existovaly jen ženy.
Nelekal se ani krajností, ani násilností. Bavilo ho napínati nervy nemožnostmi, vháněti duši do umělého šílenství. Nebylo den, kdy by se v nálevně nepobil. Kdy by neštípal barmanku do hýždí, když předstíral platbu.
Každý ví, že za něj platili jeho kumpáni, protože nikdy neměl peníze. Ani peněženku. Svačiny si nosil do roboty v pytlících od mléka.
Jeho otec byl štramák. Ne takový jako Radek Brzobohatý nebo Belmondo, přesto však štramák. Tito dva pánové, kteří ovlivnili generace, buď umřeli již před léty nebo nedávno, ale zajímavé je, že ve stejný čas. Přibližně ve stejném úseku roku. Me znalosti o jejich práci jsou samozřejmě dalekosáhlé. Ale ty zde nepředvedu. Jen jim složím hold za Sněženky a machry a Belmondovi za Muže z Ria.
Žádné komentáře:
Okomentovat