Ty vole, to už je fakt na palici, jak někdo může propadnout té ILUZI a jak se někdo může stylizovat do role básníka!
Stalo se mu věcí, poprvé v předchozí sbírce, která vyšla ve Větrných mlýnech, ale už si nevzpomíná. Ale zas si vzpomene. V sedmnácti totiž napsal:
jdu po staré cestě,
po naplaveném kameni,
dříve tu nebyla
Je přesvědčený, že tuhle hloubku by nebyl schopen vyjádřit obrazy. Tak se dal na básnění. Poezie se mu stala (to slovo je svou náhlostí důležitý) mnohokrát... a slovo se náhle stane...
To je v píči! Co potkal, co ho oslovilo a co ho trápí... to předchází tomu, co se stane tím slovem. Je to určité zachraňování se tím slovem...
No nezní to nevěrohodně? Přečetl první verš a něco se mu stalo.
Básně mám ráda, i když ne to, čemu se báseň říká dneska. To, co bylo ve videu, bych za poezii snad ani nepovažovala.
OdpovědětVymazatZ básníků se někdy stávají podmračení bardi a naopak.
OdpovědětVymazat