Pomalu se snášel k zemi

 I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejčkaný, měl modroučkou na sobě kamizol a zlatem byl obetkaný

Všude se leskne pot jejího těla. Vpředu sice nic moc, ale zadek má fantastický. Nejradši bych na ni jen tak vejral. Nedá se říct, jestli má dvacet nebo třicet, je moc hrdá na to, abychom ji odhadem udělovali věk! Ty vroucí oči ji jen pálí, jen žhnou. A taky má takový ten nos. Jako Nefertiti. Egyptská prostě královna, hlavu vysoko, hrdopýška.

Obvykle jdu za svým jako býk, ale před ní jsem se musel zastavit. Chtěla po mě nepředstavitelné, a to nejdelší soulož ever! Když stojím před takovou pastvou, chovám se jako dítě, které se dostalo do místnosti s automaty na mince. Prostě do nich kopu, dokud mi nepadnou tři citróny... Teď, když je daleko a v čase též pryč, umím ji teprve docenit, po dekádě ztraceného plácání! Se mi zastesklo po její kačence, byla vždy jako gumová. Neposmívejte si, že si ničím život. Jen takové hrdé ženy za něj totiž stojí, totiž za ten zničený život!

Přijímám s radosti nervů chvění, shony po marnostech, naplňování požadavků... jen když večer stojí u plotny. Jen když tam stojí aspoň v představách a mohu se jí dotýkat aspoň v snění! Neboť ztratit se v tom, v čem žijete, to katastrofa není! 

Fanatismus je na hovno, ať jde o překlady biblických textů nebo sportovní klání. Kde není humor, tam to páchne od ocasu! Všichni jsme komická, dojemná a fraškovitá zvířátka, která se snaží impozantně urazit cestu z dělohy do hrobu, a lidé, kteří to takhle nevidí, mě k smrti nudí.