Spolu s láskou se stala žena také předmětem nespoutaného obdivu a nespoutaného opovržení a její skutečnost (ve skutečnosti o nic méně skutečná než mužova) byla zahalena zvláštními, puntičkářskými, někdy i náboženskými ohledy. Co třeba počít s tou papulkou, která je nasazena v tváři jakoby křivě? Uřezat ji? Nikoliv. I žena s odpornými pysky může být vějičkou na muže a dost často se stává, že je o to větší, čím je její pusinka odpudivější. Samec prostě v době fejsbuků a escape roomů už nepoznává samici. Ptá se jí: "Kdo jsi, ženo," aniž by anticipoval odpověď, která ovšem nepřichází. Z úst žen už se ničeho nedoslechne, protože ta se cítí jeho odvěkým nepatřičným zacházením uražena. Muž veden násilnickou a krutou povahou si ji přisvojoval už v úpadkových a upadlých kulturách a během pogromů jako kus hadru, a tak není divu, že nyní v roli onuce ona mu nebude prokazovat žádnou službu. Nynější žena vůbec nezná pojmu vděčnosti, protože byla jen krutě týrána a využívána tou hrubější polovinou lidstva. Musíme si uvědomit, že za všechno špatné můžou páni. Ti můžou nejvíc za to, že žena se necítí ve svém těle dobře a musí brát různé medikamenty, aby její šťávy proudily správným tempem. Ostatně nejrůznější sexuální problémy a dysfunkce, které ji postihují, mají svůj kořen především v jejím zmučeném vztahu k muži. Pro jedny sice ďáblův nástroj pro totální vyhlazení určený, pro druhé však stále předmětem slepého uctívání, může tak působit dvojace, jisto je, že dívka je pořád jen jedna bytost a jedna (či kolik?) stydká kost.
Hladovky tělu nesvědčí.
OdpovědětVymazat