Pochopil jsem Brno, slečno

Není nám milé, co smíme, pač co nesmíme, více nás láká. Chtěl jsem pro ni jen to nejlepší, ale jak už to tak bývá, jí to nestačilo! Našla si ojíždeče a po jeho boku kvetla, živená pocitem zakázaného! Chce se mi z ní zvracet, ale nemám co. Znáte to. Když pak naprázdno dávím, představuju si, že jsem se té štětky ani nedotýkal! Nemohl bych se totiž pak na sebe už ani podívat do zrcadla v koupelně.

Kvůli ní prostě jsem a nejsem. A jsem víc stín než člověk. Nechápu, proč se zamilovala zrovna do toho jeho nářadíčka. Poskytoval jsem jí tolik výhod!