Příhoda s levobočkem, koksový baron a opíchaná šestnáctka

Zamířil jsem směrem do prdele 

Než se poohlédnu po nové dívce, musím se rozejít s tou starou, běželo mi hlavou jako kolovrátek. Šlo mezi námi jen o drobnou neshodu, ale táhla se už měsíce. A tak se stalo, že jsme v neděli po půlnoci s kámošem seděli pod mostem a házeli jsme oblázky do zvířené vody. Dráždili jsme ryby, které nespaly, což nás velmi podivilo. Myslel jsem, že ryby spí ve vodě jako normální lidi... ale asi ne. Nebo nespí v noci, to by dávalo smysl. Pořád jsem se s ní nedokázal rozejít, ani když jsem byl zhulený a opilý. Bavili jsme se myslím o Messim, zajímalo ho, co říkám na jeho nový slušivý image bezdomovce à la Kimbo Slice.

Nad hlavou nám najednou zasvištěly brzdy. Někdo vyhodil cosi zabalené v pytlích či kobercích nebo v čem, to jsme tehdy neviděli, co žuchlo do vody jak žok s kvalitní whiskou. Teprve později jsme zjistili, že to byla holka - a pořádný kus. Který dosloužil v obchodě s bílým masem, nebo jak se to říká.  Nahoře zařval motor, zaskřípaly pneumatiky a auto se rychle vzdalovalo. Možná to byla dodávka... Padala dobrých deset metrů. Z toho dalších pět vodou. Byl bych čekal, že se vynoří, ale dopadla sotva půl metru od šutráku, o který se mohla slušně porozbíjet. Ještě chvíli jsem čekal a když se pořád ten balík nevynořoval, teprve pak jsem si zul boty a skočil jsem do vody. Brzy jsem se v té ledové vodě a ve tmě jak kraličí noře dotkl plovoucích vlasů a nabral je pořádně do hrsti. Ve chvíli, kdy jsem ji vytáhl na břeh a pořádně jsem si ji prohlédl, jsem pochopil, že starou můžu pustit k vodě, kdežto tato nová šestnáctka bude mou následující přítelkyní.

Není smutné, když nemáš všechno. Smutné je, když si neuvědomuješ, co všechno už máš.