Tlustý šedavý prst si hladil poštěváček

Nemáte prsty ve vraždě, ale přepočítal jsem se ve vás, měl jsem vás za slušnačky. Byl jsem úplně vedle. Máte své neřesti!

Sádlo měl nohy na stole a prohlížel si časopis s nahotinkami. Byl vysoký a rozložitý, na hlavě něco jako pískové vlasy a rozpláclý nos jako boxer. Co chvíli dlouze, tiše hvízdl, to když došel k fotografii, která ho rozdělávala. Tehdejší playboye byly plné atraktivních samiček exotického vzhledu a internet byl teprve v plenkách, takže pohled na odhalená těla pobízel lidi k pískání atd.

Já si u svého stolu na druhé straně místnosti čmáral do bloku rozpočet a docházel jsem k nevyhnutelnému závěru, že před koncem měsíce, kdy dostanu gáži, budu zase na suchu. U mě se peníze nikdy neudržely, kolovaly jako na jatkách. I když jsem vydělávál přes deset tisíc čistého, každý týden jsem si přede dnem výplaty musel vypůjčovat.

S odporem jsem odstrčil blok a s nadějí jsem se zahleděl na Sádla. "Hele, veteráne," řekl jsem a nasadil si výraz žebráka, "jak jsi na tom s chechtáky?" Zvedl oči od časopisu a povzdychl si.

"Je na čase, abys už s tímhle návykem skoncoval," pravil. "Co je to s tebou? Co s těma prachama děláš?"

"Správná otázka. To bych sám rád věděl. Prachy přijdou a hned jsou pryč - a já se v tom nevyznám."

"Ale já se v tom vyznám," na to on ctihodně. "Jsem totiž detektiv, na to nezapomínej. Kdyby ses spokojil s rozumným auťákem místo s tím otlučeným ferrarim, co sežere spoustu benzínu, kdybys míň chlastal, kdyby ses přestal oblíkat jako filmový herec, pak by sis, jedině pak by sis přestal ode mě vypůjčovat."