Že píšeš, není žádná tvá přednost. Ale jen nedostatek důležitosti. Důležitý lověk by žil - na síti, ve škole nebo v posteli blondýny.
A dostatkem nedůležitosti se to protne jako nit jehlou a jehla vesmírným sametem.
A pak vyšíváš nebe; jeden záhyb za druhým a křičíš ať zebe ještě víc, v mrazivě chladný noční rose?
A kolikrát máme za život šanci vidět za záhyb vlastních snů? Asi jen tehdy, když si to umožníme? Ale kolik ti zbývá takových momentů? Nejsou to jen záplaty na tvoji prázdnotu? A bez tvýho strýce na tvý straně, nebo nějaký opory od tvý oblíbený dívky, kam se dostaneš?
Možná spadneš čenichem do sněhu...
Žádné komentáře:
Okomentovat