Když mi bylo patncáct a byl jsem v klackovském růstu, nejromanesknější myšlenky se mi rojily hlavou. Někdy jsem i vcházel do domů, jež na mne působily záhadným dojmem, abych tam zahlédl svlečené dívky nebo dívky, které vystupovaly ze svých školních šatů a měly na sobě pouze puntíkaté kalhotky.. Vystupoval jsem po rozviklaných dřevěných schodech do poschodí, vcházel do tmavých chodeb a koridorů bizarních budov., abych tam zahlédl ji. Tu pravou kundu, která by mi to udělala. Rukou nebo čímkoliv, chtěl jsem prostě zasouvat, ale nebylo do koho. Bylo m patnáct a přestože jsem nebyl nejškaredejší, dívky na mě ukazovaly prstem a vysmívaly se mým křivým zubům a černým očím. Někomu je v patnácti nejsladčeji v průběhu žití, mě bylo nejhůře...Nadarmo jsem chodil k psychoanalytikům a pravidelně navštěvoval psychiatry, nadarmo mi máma dávala peníze, abych je šel utratit se staršími kamarády alespoň do stripbaru. Moje úzkost z panictví se prohlubovala. Nemohl jsem potkat dívku, která by se nechala mnou ojet. Nic nepomoohly slzy, výčitky ani hrozby. Všechny vyděsily mé oči, ty bezedné jícny a zuby, které začínaly se po bocích lámat, aby později na starší kolena vypadaly ouplně.
Žádné komentáře:
Okomentovat