Zbloudilec

"Malou Plzeň, prosím..."

"Neřvi, donesou ti ji."
"Přece jsme se domluvili, že spolu mluvit nebudeme.. jen ve středu a v neděli, není středa..."

"Ty seš vážně pičus, víš to?" otázala se poměrně hlučně, takže je slyšeli ostatní v hospodě.
"Podívej se na mě."

"Co? Proč?" nechápavě se tázala.

Sotva to dořekla, už ji na tváři přistála facka. A další z druhé strany. Ta druhá zaštípala. Spadla z židličky.

"Ochranka," křičel nějaký pán v modrém fráčku.

"Pomozte jí", ozývalo se pobouřenými hlasy. Situace se brzy vysvětlila a odešli zavěšeni do sebe.

S nohama vraženýma do zadku plakala, smrštěna, sama, svinutá, zastrkoval do ní ptáka... prostě jí dával najevo, že si cení jejich vztahu, i když v každém trvanlivém vztahu se občas vyskytnou menší hádky.

Jejich láska tím vůbec nedohasínala. Přestože vykašlávala celé přehršle krve a dusila se jí, zítra zas bude v pohodě, bylo totiž zatím dost při vědomí. Neměla jiného učitele než jeho, a proto si ho vážila. Vyspí se z toho a zítra bude připravená rozvíjet vztah.