Kečup v dírce

Věřit v pokrok neznamená: věřit, že už nějaký pokrok nastal. To by nebyla víra. Člověk nemůže žít bez trvalé důvěry v něco nezničitelného v sobě, přičemž jak to nezničitelné, tak i důvěra mohou před ním zůstat trvale utajeny. A taky se zdá, že kdo se zříká světa, musí milovat všechny lidi, neboť se zříká i jejich světa. Začíná tak tušit pravou lidskou podstatu, kterou nelze jinak než milovat, za předpokladu, že je jí roven.

Ve svitu pochodní obrátil k ní bledou, něžně truhlivou tvář. Teď se drzoun zeptal:

"Kdo je Marie?"

"Ty už ne­víš, kdo jsem?" ze­pta­la se Marie.

Du­si­la se vlast­ním hlasem.

"Ať pije," řek­la hos­podské.

Vy­pa­da­la zmožená.

Drzoun vy­pil dvě skle­ni­ce, ale při­znal se:

"Al­ko­hol na mě moc ne­zabírá."

Ši­ro­ký mu­ží­ček s pří­liš vel­kou hla­vou si mě­řil Ma­rii ne­pro­nik­nu­tel­ným a vy­has­lým po­hle­dem, jako kdy­by chtěl zjistit, jak má vyholenou kundičku.

"Na tebe zabírá jen dobrácká děvka, co? Když před tebou leží s roztaženýma nohama, to ovšem schvaluješ," spustila vyčítavě Marie.

"Kecy. Já o ně bojuji, nikdo o tom neví, avšak leckdo to tuší, tomu se nelze vyhnout. Doopravdy to ale nikdo neví. Plním každodenní povinnosti, lze mi vytknou trochu roztržitosti, ale ne moc. Jde mi hlavně o to, abych si získal přízeň dívek. Jak vzhledem, tak duší jsem v pohodě týpek, takže není důvod, abych nějakou nedostal do postele. Nejsem žádný moralista, stačí mi pich, noční koncert, tak bych to nazval.

"Tímhle mě pěkně rajcuješ," zvesele zvolala už notně přiopilá Marie.

"Mne to nepohoršuje, Marie. Jen se divím, že to nepohoršuje tebe, ctnostnou Marii."

"Pohoň mi ji, drzoune, moc tě prosím. Nemám tu odvahu říct si o to tomu širokému mužíčku s divnou hlavou..."

Usmál se.

"Není tak zrůdný, jak vypadá."

V tu chvíli si Marie začala svlékat podvazky.