Když jsem se kdysi ucházel o jedno děvče ze sousedství, propadl jsem docela jejímu kouzlu očí! Neměla je modré jako modř pomněnek nebo smaragdově zelené jako mívají kočky. To bych snad se tolik nad jejich hloubkou a krásou nenátrapil.
Měla je jako rozpuštěnou čokoládu... jako zaječí srst...
Nebo co já vím. Přemýšlel jsem, jak bych se jí vyznal.
Lásko, tvé oči jsou jako... kůra stromů?
Nemohl jsem na to pořád přijít.
Byly tak hluboké a krásné. Nemohl jsem týdny spát ani jíst.
Nakonec jsem se opil pod obaz a doplazil se před ní. Klečel jsem a začal.
"Osude můj, oči máš jak hovna."
Žádné komentáře:
Okomentovat