Čtyři roky a šest měsíců jsem vedla styky s tím posedlým člověkem. Nebyl to žádný med! To tedy ne. Leckterá jiná žena by se pod břemenem všech těch starostí prostě sesula, ale já nepovolila a tahala se dál. Vyžadoval sex téměř nepřetržitě - co se dalo dělat, nemohla jsem odmítnout. Vždycky říkal: budoucnost je nejistá, dnes tu jsme a zítra ne - při těch slovech si sundával pásek, kalhoty, vždycky při zítra ne... působilo to jak z nějakého laciného hororu. A já nepatřím zrovna k dívkám, které by měly pro strach uděláno. Radši jsem se podvolila, trošku mu podržela, zarajtovala si a po jeho vyvrcholení dělala, že jsem usnula. Má zkušenost není nijak jedinečná, dělá nás to tak spousta, jen radši mlčíme jak ryby, když jsme v područí maniaka!
Byl to pracháč, ale držgrešle. Běžel by pro šesták o půlnoci na hřbitov, a to byl dýchavičný. V životě mě nevzal do restaurace, nekoupil mi hadřík. Všecko, co mi dával, bylo kapesné. Myslel si, že mi to stačí. Že s tím dneska některá vyjde. Nemohla jsem si sama utřít ani zadek, aniž by za mnou slídil, žádné kamarádky, žádní mužští přátele.
Tyto jeho nemožné způsoby jsme prostě musela překousnout. A pochopilteně jsem čekala, že jednoho dne se změní. Že pro něj budu princezna. Ale kde nic, tu nic. Rozumějte, uměl být hodný - třeba mě nenutil po něm odklízet talíře a sklenice. Nemusela jsem do noci stát u plotny, stačilo, když jsme uvařila denně tři hlavní jídla.
Jedinkrát jsem zkusila začít s ním mileneckou hádku. Zbil mě do fialova. Od té doby jsem držela klapačku. Byl to sice hrozně hádavej chlap, ale co řekl, platilo pro obě strany, nedalo se s ním handrkovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat