pátek 20. července 2018

Rozmarýn

Bezděky ho napadlo, že nastala nádherná chvíle, kdy by mohl umřít. A ještě nádhernější, kdy by mohl žít, vždyť se tu toho před ním rozprostíralo tolik! Konečně si může dosyta užívat s tolika povolnými dívkami. Teď, když je za vodou, mu každá ráda nastaví pohlaví a nechá se vybulíkovat. Ovšem vždy je tu odvrácená strana nenadálého úspěchu. Šance, že ti tolikeré štěstí, které ti padlo do klína náhodou, zase uzmou a ty zůstaneš s prázdnýma rukama jako strašák v poli.
Jak je život sladký, zjistil teprve tehdy, kdy pohlédl plavé něžné ženě v tom nevýslovně magickém věku, kdy voní po narcisech, do výstřihu. Jen taková žena umí utěšovat. Přitiskne si tě k tělu a jsi už téměř utěšen.

Jsme tím, kdo pohání:
nicméně berte spěch
toliko jako vzdech
ve věčném trvání.


Žádné komentáře:

Okomentovat