Vše začalo kdysi dávno, když jsem potkal shodou okolností dospívající dívku v rozpuku vnad, která mě dráždila svými vůněmi. Jako rovněž dospívající jinoch jsem jí byl představen a od té doby jsem se od jejich krásných stehen nehnul ani na krok - chodíval jsem za ní jako pejsek, když s kamarádkami vyrazila čůrat mezi auta a když do sebe házela křídla a bavila se o přirozeních bývalých synků a tak.
Mohu snad dodat, že jsem ji vroucně miloval, jako to umím snad už jen já. Jak umí milovat týraných, vysmívaných a zahanbovaných šestnáct jar ryzího života. A těch několik jar, jež mi bylo dáno, se jí toužilo tolik dlouhých, beznadějných měsíců vyzprázdnit do klitorisu. Není divu, že jsem se stával vlivem neukojeného chtíče trochu zádumčivým a dlužno dodat až podivínským - což jsou ostatně rysy, které stuprumovi zůstaly už napořád, domnívám se, že převážně přes takové svůdné rajdy jako ona. Proto tvrdím vždy, že škaredé dívky si má člověk pouštět k tělu blízko, kdyby se snad zapomněly a přesto mu z lítosti daly, ale sprosté štětky ještě blíž. Když už pro nic, aspoň pro vzrušení z pomíjejích krás okamžiků, jež žádný mladý organismu nemůže zakrýt, pro tu radost z čiré vůně menstruace, jež se jí zvlíná z rozkošných puntíkatých kalhotek, když celou hodinu sedí na kulaťoučkém zadku v lokálu, kde se beztak málokdy větralo. Sedívali jsme tak spolu často. Jak se kolem jejích laních očí zalesklo, když si mohla rýpnout do bývalých nabíječů, mi vždy skýtalo neskutečné potěšení. Tiše si povzdechla, sfoukla pěnu z kapučína a přejela si dlaněmi po hýždích. "Právě tak jsem to měla ráda u Oldy, víš" a koukla na mě. "Pěkně hardcore." "Ale ten idiot udělal Šilhavé Monice spratka," vyštěkla podrážděně po krátké pauze. Iluze, že se její kypré tělo bude již brzy pařit pod mým neutuchajícím zápalem, mě zcela přemohla. Pronášela jalové řeči o kancích, kterým nasadila parohy, o pupkatých tatících, které svedla a zpod těch sexy víček gothic sedmnáctky, která si libují ve flirtu a prasáckém sexu se spocenými burany, co mají trenky stažené ke kotníkům a poslouchají retro hudbu, působily obzlášť věrohodně. Byla tak dobrá přehánečka, že by pravdu už neřekla, ani kdyby ji snad dokázala rozlišit od bajky. Právě z těchto důvodů bylo mi zatěžko jí vyznat lásku. Zápasilo ve mně odhodlání rozkroku, kterému by se líbilo jí mít za postelovou pannu, a to právě proto, že jsme byli tak rozdílní, s docela jinými obavami. Kolem rtů mi pohrával asi unavený, bludný úsměv jako měsíční paprsek procházející za zimní noci poli bodláků. Bude mi ten terčík věčně mokré kundy věrný? Neztratí se snadno ve větru radovánek a dovádění, když uvážíme, že má tak lehké nohy (působily tence jako lyžarské hůlky) a ještě lehčí srdce? Trvalo snad tři trýznivé měsíce, než jsem ji napsal srdcervoucí list, který přede mnou později v restaurantu spálila skrz zážeh zapalovače.
"Ty chudinko," zajásala a mnou projel osten křivdy. "Ty se nikdy nepřestaneš snažit, viď," a přitáhla si mou tehdy dychtivou tvář s rilkovskýma očima blíž k její blůzce, kde už trůnily dobře vyvinuté dvojky teenky s push-upkou, vždy připravené k rychlé svlékačce.
"Můžeme šukat, ty pošuku, jestli chceš. Sice jsem tě měla vždycky za mimoně, to jó, ale až tak nejškareději nevypadáš. Máš zvláštní ksicht." Zadívala se přitom na mě vítězoslavně jako první bojovnice za ženská práva za řečnickým pultíkem.
Thomas Kinkade, dovolte mi zdůraznit, jedinečný blázen. Narušený už od kolébky, potuloval se od jedné patologie k druhé, od jednoho přestupku k druhému. Maloval přeslazené, kýčovité chatky, lesy, soby, medvědy, racky, přírodu, kterou stvořil Bůh. A byl v kýči nejlepší ze všech, i v kýči života, což je jedna z nejtěžších uměn, kterou zvládne úspěšně jen kombinace alkoholu a divných sklonů. Svět je lehčí o jednu ztracenou citlivou duši, o jednoho nenapravitelného snílka, o třeštidlo zmaru. O vesnického balíka, který neveděl, co se sluší, který nikdy nemyslel dál než na to, co bude mít k večeři.
Domergue byl pravým strážcem barev belle époque. Nikdo a tím myslím nikdo nedokázal ve dvacátém století tak mistrovsky tónovat. Přestože dělal zdánlivě opakující se výjevy mladých ženušek, nelze mu vypřít eleganci, prostou a prostoupenou pozorovaním kund. Hluboce jsem ho vždy obdivoval, i když nikdy opravdu nezazářil a žil dost fádní život, který se skončil na pařížském chodníku.
Žádné komentáře:
Okomentovat