Zdálo se mi o jakési katedrále, nedokončené a dost možná, že nedokončitelné, která se mi jevila jako mistrovské dílo plné věží a věžiček a klenutých pilířů, kterých bylo příliš mnoho, než aby mohly existovat ve skutečném fyzickém světě, neboť je popírala sama gravitace. Byl jsem jako nějaká věc letící přes střechy a věžičky, konečky prstů stírající rosu na kamenech a zachytávající kapky deště z chrličů. Jestliže se mi už někdy něco tak nádherného zdálo, tak si to nepamatuji. Radost v tom snu byla tak pronikavá, že mě to vzbudilo. Taky jsem zjistil, že když už jednou přiznáte porážku, život je jako peříčko. Ve světle toho poznání se smíříte se vším. Jestliže navíc máte přístup k drogám... a k lehkým holkám. Nejradši mám prostitutky, ze všech povolání, jsou otevřenější než uklízečky nebo kadeřnice.
A ptáte se, jak odsud dál? Kam vede naše cestička, když se jednou probudíme ze sna? Vede na místo bez naděje, kde vám nikdo neukáže směr a kde nebude ani strom ani kopec, aby vám zpestřil výhled. Takové je to místo. Takové strašné místo. Ale nebudete tam samy. V té nicotě budete mít společníka. A třeba s ním i splodíte dětátko a budete si hrát na šťastnou rodinku, právě tak to lidé dělají. Jediné, čím si můžete být jisté, že se o vás po smrti řádně postarají. Udělají vám detailní průzkum. Položí vás do lednice a začnou studovat. A když vás prostudují z vnějšku, začnou zkoumat váš vnitřek a hele! To najdou věcí. Odříznou vám pilou vršek lebky a vyndají mozek. Prohledají ho, jestli tam nejsou nádory, nařežou ho na tenké plátky, stejně jako se řeže drahá šunka, prozkoumají ho na tisíc způsobů, aby se o něm něco dozvěděli. Ale to jim nebude nic platné, že? To rozřežeš věc, která je krásná a živá, abys zjistil proč a jak je to možné, že je krásná a živá, a než se naděješ, už není nic z toho a ty tu stojíš s obličejem zacákaným krví a slzami a zbývá ti jenom strašná bolest viny. Ne, z vašich mozků nic nedostanou. Budou vás muset rozpárat od krku až po břicho, zlámat vám žebra a otevřít hrudník. Teprve pak se můžou podívat na vaše vnitřnosti. Hrabat se vám v žaludku a hrát si s játry a plícemi. Až teprve tam najdou něco, na čem jim bude stát za to pást se očima.
Jindy jsem byl v krčmě ve společnosti dvou cudných dam, ktere se, pokud vím, nikdy nevdaly a vždy měly pečlivě zahalené podbřišky, nikdy neukazovaly ani hrbolky horní. Měly kadeře jako beránčí vlnu, tak hebké a vždy vybrané. Rychle mluvily páté přes deváté a ukázalo se, že jsou to spolužačky z druhého stupně ZŠ. Měly štíhlé údy a na pěstěných rukou nikdy nenosily prsteny.
Žádné komentáře:
Okomentovat