Jsme v Kačerově, akorát na mizině...

Vyptávala se ho teď často na Adrianu, jako by tím, že mu ji popíše, si o ní mohla udělat lepší obrázek. Před jejich osamělým domkem aspoň šuměly kaštany, často si tam lehala natažená v síti a představovala si, jaké by bylo mít důvěrnost s Erikem, tím mohutným, opáleným chlapcem, jenž u nich býval často hostem...

Tu si sedla tak těsně k němu, že se musel trochu odtáhnout, aby uviděl, jak vlastně vypadá. Měla kulatý pravidelný obličej, jen čelo měla neobyčejně vysoké, ale bylo to možná také jenom účesem, který jí zrovna neslušel. Byla oblečena velmi čistě a pečlivě. V levé ruce mačkala tenký kapesník.

Celkově působila vcelku spořádaně, ne zrovna lacině jako postelová dračice.
Jenže zdání někdy klame..
A někdy tě počestně vypadající dívky ojebou oplzle jako staré hajzlbáby... tfuj, vím, o čem mluvím.. třikrát tfuj!

Měl chuť se na ni vrhnout. Ale ne tak, jak myslíte.

Kdyby mu ji podrželi, byl by asi dokázal rozbít tu nenáviděnou lebku pěstmi!