Nesmíš mi dovolit, abych od tebe odešla, Rafaeli! Stojím před tebou jako žák přivolaný k tabuli, který ztratil nit k početnímu úkonu!
"O nikoliv, anděli. Nedovolím, aby ode mne odešla tak znamenitá písařka, nic se neboj!" odvětil horlivě profesor. "Ale ty citáty," zabloudil zrakem dolů k obrudě jejích šatů, "ty citáty mě dokonale pomátly. Ostatně stačí už jen závěrek, který mohu dokončit vlastní rukou."
"Né! Ne! Musíš mi dovolit, abych dílo sama korunovala."
"Nuže tedy dobrá, ještě naposledy použiju tvojí laskavosti, snad dnes, snad zítra. Se ti dovolám na mobil. A něco spolu upečeme, viď?"
"Nuže tedy dobrá, ještě naposledy použiju tvojí laskavosti, snad dnes, snad zítra. Se ti dovolám na mobil. A něco spolu upečeme, viď?"
"Ano.. musíme se oba osvěžit po namáhavé práci," usmála se.
Žádné komentáře:
Okomentovat