Hošík jménem Jáchym z Pelhřimova si chtěl vyjít v neděli odpoledne na hříbky do lesa. Vzal si košíček, nastříkal na sebe ty fujtajskly, které odhánějí komára a klíšťata, nasadil si třírohý klobouk, obloukl gumáky, zabalil se do pláštíku, vzal si hůl, která byla těžší než on, otevřel dveře a.. prší, prší tolik, že je na pokraji zhroucení, že nemůže do toho slejváku, že neposbírá a ani nenajde babky a žampióny a že mu z nich mamka neudělá polívku. Jáchym byl stejně jako jeho vrstevníci trošku puberťák. Randil s dívkou jménem Alena, která měla čtrnáct let a už jí narostly kozy jako dudy. V létě schválně nenosila podprsenku, aby ji prosvítaly bradavky, tuhé jak skála, zpoza krátkého dresu. Na to, že byl starší jen o rok, a víte, co se říká, holky v patnácti ví o lásce víc než jinoši ve dvaceti, vypadal, že už mu minul šestnáctý rok. Bradu si téměr musel začít holit. Pravidelně si již zastříhaval pubický porost. Odhodlal se zatelefonovat Alče, že se můžou sejít, až přestane bouřka, na silnice u benzínové pumpy, kde si často na lavičce tiskli ruce a líbali se tak, aby je nikdo nezahlédl, na líčka.
Zatímco se bavili o chemii, o tom čtvrtletním testu, co zítra budou psát, prošel kolem neznámý asi třicetiletý muž prostřední výšky i postavy, jen co prošel, zase se otočil a zastavil se čelem k nim. Usmál se na ně mazaně jako pedofil a zeptal se, jestli s ním nechtějí vykouřit cigaretu. Jáchym neztrácel duchapřítomnost a protože sám trošku hulil, nechal se zlákat. Jen Alča si v první chvíli nebyla jistá. Při pohledu na toho neznámého se jí něco nezdálo. Snad to byl tučný, rozpláclý červený nos nebo křivé oči, nebo že mu chyběla polovička zubů, trochu ježaté vlasy a divný smrad, který se z něj linul, možná prostě jen podlehla nesprávnému prvnímu dojmu. Konečně zaplašila tísnivý, varovný pocit a nechala si nabídnout cígo rovněž.
"Děkujeme, pane" špitli oba, jímž bylo připáleno, svorně. Patřili ještě k slušně vychované mládeži, která postupně vymírá. Ani se neošáhavali a nehráli si zatím na doktory.
"É, to nestojí za řeč, děcka," zazubil se pobuda. "Tak mě napadá, nechcete se mnou zajít na Náplavku? Slyšel jsem, že tam poslední dobou hrajou maňáskové divadlo." Náplavka bylo místo, které si zidealizovali místní občané, protože připomínalo jez a voda se tam všelijak pitvorně kroutila, snad plynula i obráceně, takže začali tomu místu přezdívat nějak vznešeně.
Alča zase nevěděla, proč by s cizincem měla někam jít, ale věřila, že dokud je s Jáchymem, nic se jím nemůže přihodit. Byl pro ni jako příslovečný rytíř na bílém oři a ona sama se cítila jak malá, prsatá princezna na bále. Nic zlého se nemůže přihodit, běželo ji hlavou. To už ji Jáchym tahal za rukáv a oba se sunuli zhurta za zhuntovaným kavalírem. Cíl byl asi půl hodiny chůze vzdálen. Již se smrákalo a chodili různými zkratkami, poli a lesem.
Abych to neprotahoval, k Náplavce došel již jen přizrzlý vandrák. Následujícího jitra nalezli policejní čokli oba mladé kdesi u dubu s vyhřezlými vnitřnostmi, s hlavami oblepenými igelitkou, jak kolem nich letálo mračno much.
Žádné komentáře:
Okomentovat