Když Eddie dovyprávěl, upadl do mlčení a tak šli beze slova asi půl hodiny nebo déle. Eddie po něm pořád kradmo pokukoval. Roland věděl, že si Eddie neuvědomuje, že se tak dívá; pořád byl příliš ponořený do sebe. Roland také věděl, na co Eddie čeká: na odpověď. Nějakou odpověď. Jakoukoli odpověď. Dvakrát Eddie otevřel ústa, ale znovu je zavřel. Nakonec položil otázku, o které pistolník věděl, že ji položí. "Tak co? Co si myslíš?" "Myslím, že jsi tady." Eddie se zastavil, pěsti v bok. "To je všechno? Nic víc?" "To je všechno, co vím," odpověděl pistolník. Chybějící prsty na ruce a noze bolely a svědily. Toužil po trošce astinu z Eddieho světa. "Ty nemáš vůbec žádnej názor na to, co to všechno sakra znamená?" Pistolník mohl zvednout ukrácenou pravou ruku a říct: Mysli na to, co znamená tohle, ty idiote, ale to ho vůbec nenapadlo, stejně jako ho nenapadlo se ptát, proč je to zrovna Eddie, ze všech lidí ve všech vesmírech, které existují. "To je ka," odpověděl a trpělivě se díval na Eddieho. "Co je ka?" Eddie mluvil sžíravým tónem. "V životě jsem o tom neslyšel. Jenom když to řekneš dvakrát, zní to jako kakání." "O tom nevím," řekl pistolník. "Zde to znamená povinnost nebo osud nebo obecně místo, kam musíš jít." Eddiemu se podařilo vypadat polekaně, znechuceně a pobaveně zároveň. "Tak to řekni dvakrát, Rolande, protože takový kecy mi znějí jako sračky." Pistolník pokrčil rameny. "Nevedu filozofické hovory. Nestuduji dějiny. Já jenom vím, že co minulo, je minulost, a co čeká vpředu, tak čeká. To druhé je ka, a postará se samo o sebe."
Žádné komentáře:
Okomentovat