Lulánek

Konečně se slitovalo nebe. Teče ze mne mlíčí. Doktor Láska alias Leo Buscaglia předepsal kapky v podobě vzdechů neskutečných buchet! Až jednoho dne dodýchám ten zoxidovaný vzduch a zaškatulkují mě, jako to už s námi dělají, jako prase nebo neetického hňupa, jako filozofa mrdání, bude mi to věčné lidské hovádství jen pro smích.

Jsem ten, který jsem, dělám, co chci, a chci nejméně vše!

Zajímám se jen o holky pod dvacet osm let, protože jen ty mají vhodné hormonky na uřvané balíčky občánků. Něco mi říká, že život se nemá přežít, ale prožít. Nevím jak vy, ale já nejsem žádné béčko ani céčko, klidně oprcám na baru zmalovanou kost. I když nechce, tak to dostane! Vždycky to zatím dostaly.

Nechoďte ještě spát, když se stále neklíží vaše prasečí očka.

Protože na světě stejně není nic kromě srandy. Tak si jí užívejte. Je za okny, když vůz s pěti černoušky pojídajícími chipsy projíždí rozteklou ulicí, když popadne nějakého opilce amok a zbije do němoty svou manželku!

Nechoďte spát, ani když zítra máte takzvané povinnosti. Nevím o tom, že by kdo měl jaké povinnosti. Vyjma umírání, které každý provádí o samotě a náramně vesele.

Na bílé ploše stránek se ztratí nápad rychleji než kreditka vypadlá businessmanovi z kapsy v Lídlu. Chce jen vytrvale sledovat cíl, který tu chvíli je, pak zas není. Ani za mák mi nerozumíte. Náhle chytnete vítr a fí, pochopíte.

To mi může nadzdvihnout mandle.

Nenávídím se hůř než zmutanovaná ninja želva nenávídí Třísku, který ji stvořil! Všechny lidi nenávídím obdobnou, chorou, černočernou nenávístí, škrtil bych je na potkání strunou z violoncella, kálel po nich ohnivzdornými krysími hovny! Nikdo nesmí žít v mé blízkosti, v blízkosti požehnaného Stvořitele Soumraku galaxií.

Kdo se mě ani teď nebojí, ať si stáhne kalhotky, ukážu mu, zač je toho čůrák!

Jsem z vás nejděsivější, nejbizarnější a nejzdravější, právem mi můžete ležet u nohou a prosit se staženými kalhotkami, abych o vás zavadil pohledem. Nikdy nebyl zamýšleni, ba ani stvořen dokonalejší vzorek člověka, než jaký představuje stuprum. Představuje vrcholné vítězství ducha i hmoty nad plytkostí i nehmotou. Stačilo by mi pět minut s vámi v místnosti 3x3 a už byste mě chtěly za přítele, některé i za manžela.

Nejradši mám pěstěné flundry, věrné až za hrob, tuny šminek, které působí jako ředitelky planety. V posteli jsou povolné. Nechají se roztřískat na kationty.

A pak zas ty ušlápnuté, které se schovávájí do kouta, když na ně zařveš, nebo když je chytneš za vlasy a smýkneš jimi, aby spadly ze schodů, utíkají se schovat do skříně. Ty si osedlají ptáka jako draka a letí s ním do prdele.

Abys neřekla, ty hnijící smrti v krásné masce, ženo, zdá se, co tam máš kosočtverec a vyholený hákáč, nachčiju ti vrchovatou vanu a ty si jí potřísníš pekáč. Co ty na to?

Tolik špíny a já si to dávám mezi nohy. Ach, kde jsou jediné prcatelné ženské, scicilet ženy s penisy? Není možné, abys nechytila nějaký ekzém do kundy, když jsi neustále ve verbální komunikaci s ostatními, menšími, zanedbatelnými chlapy?

Vy sváteční pichny. Jděte se učit dělat divy s jazykem, k čertu s vašimi neelastickými vagínami.

Je mi vás nakonec jen líto.

Proč jste na světě a nejste MRTVÉ, tak jako jsem já! PROČ?

Přijdete si se mnou na MOU počest zatančit? V tomhle krásném světě, který musí být krásný, protože když nějaký strejda oslepne, tak vyje jak pes u boudy, že už ho nevidí...

V tomhle bezdomovci prosraném světě si se mnou musíte zatančit!

Po otci zdědil jsem do vínku lásku k vínu či vínovici, po matce lásku k sexu!

Jsem tedy dokonalý šoumen, kterého nemine žádná katastrofa a žádná zamilovanost k svůdné ženě mu není cizí!

Žalem jím hlínu, že mi žádná nesahá po svoje kotníčky! Jen Osudová. Navěky budu chovat nejdražší vzpomínku k nejnádhernější bytosti pod Éterným hvězdosvitem!

Veršíky o děvkách jsem začal psát pod vlivem markýze Sade! Učaroval mi, když mi bylo šest, to jsem si poprvé sed k psacímu stroji značky Underwood, pamatuji se, jako by to bylo včera, a dal se na tenký led psaní. Psal jsem pro tu radost, pro tu jistou euforii, která, ač jsem byl vesměs, aspoň přes den, střízlivý, působila opojně a alkoholicky. V časech nezkaženosti, v šesti letech, jsem se cítil málem jako Gene Pitney, který zpívá to čarukrásné falseto v Every breath I take.

Tak jsem naťukal písmeno. S. Pak přislo éčko, ne extáze, písmeno. Pak x jako to x v mém jméně.

První moje verše otiskli ve studentském časopise Studánka, když jsem navštěvoval coby děcko školou povinné první ročník prvního stupně.

Děvka mrká na kokot,

to vám bude zas rokot,

vyjebe ji Jirka kundu,

že si už snad dělá bžundu.

Sex je náš lenní pán,

my jsme rozbitý džbán,

všude stříkají semena,

chci pít mlíko z vemena.

A tak jsem vyhrál první svoji literární cenu. Dav dojatých posluchačů mi tleskal vestoje asi půl hodiny.

Tak jsem směřoval k absolutnu. Byl jsem nováček v kraji písmáků, to ano, jenže jak můžete nahlížet, má neutuchající píle a odhodlání mě dovedlo až sem, na největší blogový portál v České republice, kde kolem sebe sdružuji širokou a vysokou základnu fanynek a nejméně jednoho fanouška. Dokážu během dne napsat pořádně napěchovaný článek o obsahu kolem dvou set slov, z nichž dobrých 15% je vybráno naprosto famózně. V uzlinách reality znásilňuju sousedku, zatímco mi hlavou víří erotická fantazie o necudné blogerce!

Už sice dvacet let nevyhrávám literární ceny, zato jsem pořád nejlepší machr ohledně holčiček a lolitek. Vyplatí se být jako já, být mým stínem.