Přičtu ti vinu

Chvat. Teče vám do bot

Dávám se s chutí do uzenek, je noc a hvězdnatá obloha je jako obvykle bez hvězd. Ustavičně se snažím najít tobolku s třiceti centy, abych si mohl zajít na hambáč s příměsí krokodyla! Kdo nezná, je mu hej. Při tanci se mi valně nehejbou nohy, ale když se uvelebím ránou do hlavy, ovšem s náležitou opatrností, abych příliš prudkým nárazem hlavy nezpůsobil si snad újmu. Když tak narážím hlavou o kachle, vybaví se mi poděska. Její ritus brát si drogy jako elektronickou cigaretu nebo gumové medvídky! Jen odměřeně, hlavně žádné přestřelení, žádné trable ani pohotovosti

Od toho se berou drogy, abys skončil na ulici a vybíral popelnice. Poněvadž v pravé kapse máš jen nožík a v levá, jak víme, bývá protržena. Měsec zcela chybí fetkám určité úrovně!

Nožíkem si otvíráš konzervy, děravíš tašky a příjímáš další ždibečky perníku. O osudné návštěvy těch uspořádaných, užitečných členů společnosti si můžeš nechat zdát. Kdo chodí do křaků, smradlavých a lepkavých, které obývá nížší bytost s odloženou knihou. Není tam jistě k vidění obtylá a rozšafná osoba s master kartou!

Nevzkřikuje radostí, popravdě nevzkřikuje vůbec, ani z radosti, ani z žalosti!

Ubožák, jehož nelze podrobit vyšetřování, neboť v análech neexistuje.

Viděl jsem tak, kráčeje od jedné hrany vozovky k druhé, nazdařbůh a klátě se, v dálce, hodně daleko od sebe, jakousi siluetu rozmazané postavy. Došel jsem až k ní, a když jsem se probral z překvapení, vlepila mi facku. Byla to poděska. Tetka Vypitá Petka. Měla oči s podlouhlým obličejem přisátým na pusu jinocha, od kterého se odvrátila, když mě záhledla a vlepila mi facku. Neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat. Začal jsem se bránit. Chtěl jsem ji pořezat na tváři, ale ona se odlepila od kluka a udeřila první. Před úžasně mocnou ránou, jež mě oslepila, jsem dopadl v kotrmelcích na chodních, předvedl jedno salto a dopadl až ke kojneru, od něhož jsem se nadvakrát odrazil. Sotva jsem vstal, bránil jsem se aspoň slovně:

"Co děláš, ty jedna darebačko z Žižkova?"
"Biju tě, ty šmejde. Nedám ti ani cígo."

"To je mi jasné, že nesnášíš sdílení."

"Sdílení mám rád, tebe ovšem nemůžu ani cítit, smrdíš kořalkou na hony, ukrutníče."

Nedá se svítit, zachytil hlavní nitku a rozhovor se rozvíjel v její prospěch. Nebyl jsem s to, pod vlivem pořádné kocoviny a napůl v tranzu po úderu, úspěšně odrážet její slovní výpady. Naštěstí se ten kluk, co ho cicmala, probral rychleji než já a postavil se na mou stranu.

"Heleď se, poděsko, to nemůžeš být na ulici nějakého chcípáka. Za to bys mohla vyfasovat pokutu."

"Vím, Jonny, ale když ono mu z očí kouká, že chce bejt bit jak žito, že bez toho nemůže vydržet."

Udeřila na citlivou strunku Jonnyho, který se z nenápadného junáka proměnil v vzteklou postavu plnou odhodlání a ochranitelství slabších.

"Jestli mu ještě vrazíš, přestaneme se po hospodách stýkat, naše sexuální svazky omezíme na jednou týdně a zcela vyloučíme drogové dýchánky. Tak co na to říkáš," vypálil ostře Jonny.

Poděska se zaculila.

"Klidně, beztak mám deset dalších, které si můžu obtočit kolem prstu. Nebudeš první ani poslední, kterého využiju k šuku a pak mu dám košem.

"Teď ti dávám košem já," zakřičel nervózně Jonny.

"Ne. To si jenom myslíš, že jo. Já tu velím, ty posloucháš," zachichotala se.

Jonny se rozpřáhl a v záchvatu vzteku chtěl poděsce ubalit, když tu jsem sebral poslední zbytky sil a skočil na něj, povalil ho do nekosené trávy a vrazil mu skleněnku z jeho kapsy do oka. Krev se všude roztřískla v přízi ruda, takže vypadal zle, bledý brach se šklebil úlisně tuhý v šedivém svitu luny.

"Děkuji, můj zachránče, jak ti říkají?"
"Holky debile, ale ty můžeš Šampióne."

"Jak si přeješ. Nechtěla jsem tě tak bít, jenže co nadělám, když mám odpor k alkoholikům. Poznám je po čuchu."

"Mě ještě po čuchu nikdo nepoznal, jsi první, jednička, to je výjimečný výkon, chci si tě vzít za ženu. Budeme spolu vykuřovat včelí úly a pálit zakázané fajfky míru, že chceš. Řekni po mně - chci si tě vzít."

"Chci si tě vzít, dokud nás smrt nerozdělí," pronesla po dlouhém zaváhání.

"Tak tedy snoubenci. Tu máš prstýnek," řekl jsem a vytáhl z boty jaspisový prsten z 16. století, který ukradl Švédi a později po blitzkriegu si ho Hitler vytáhnout z masového hrobu.