Orthodoxní

Tvářila se, že bude k užitku, leč nic. Byla to jen další do řady těch neschopných, prahnoucích po majetku. Když jsem se jí zeptal, jestli chce čivavu, odvětila, že je to zbytečný luxus.

Zlomila mi tím srdce. Víme, že jsem zaujatý odpovědností!

Ležela na kuží upoutané na kolících. Přišel jsem k ní a zeptal se, jestli nepotřebuje utáhnout. Ona prý ne.Tehdy jsem býval vynalézavý, bylo mi tolik, co vám a a chtěl jsem pro dívku to nejlepší, byl jsem mladý...

Tak jsem ji vymyslel postel z vřesu a kapradí, fakt.

Ne, ta pizda tvrdila, že její vedoucí mládeže ji připravoval normální tvrdou matraci a ať si leží kde chce. Podle mě je lepší, když si mladá důvěřivá dáma odemkne vlastním klíčem a jde se připravovat na kalbu, na pití nebo na drogy nebo na něco, co stojí za to, zatímco ona, když viděla ty rohože spíchnuté z kočiíčí kůže, beztak možná i z hranostaje, tak se rozhodla, že mu otevře pizdu, už to vidím.. roztáhla mu ji, takže viděl její pomněnky... změněné v oblak... a když říkala, že po čísle s ním viděla hvězdy jinak, tak kecala.. zaručeně... všecky ty mladé štětky nechápou, že tvář čistá a hladká jim vydrží jim omezeně.. a pak je tihle prasáčci opustí jak kartáč v salónu kadeřnic!

Pod usměvavým povrchem se dycky skrývá nebezpečí, hrobové hlasy nebo tak něco. Ale já viděl ohromné přednosti... a jak liány natažené končetiny, které chtěly, které se dychtivě pídily po novém situačním humoru.

Smějete se možná, že jsem své lásce, jejíž srdce tlouklo stále pro sex, vymýšlel takové vymoženosti jako postel z vřesu a kapradí.. všalk jsem se taky staral, aby našla svoji šišku nebo kapradí, které by se jí tam vlezlo a které by ji způsobilo maximální rozkoš... vy však nevíte, že šiška může přivést k orgasmu... neboť jste ji tam neměly...

Živil jsem se myšlenkou, že už neodmítne nic, co jí předložím.

Marně.

Na obloze jejího úsměvu nekalil se mráček nelibosti, však.. došlo k souloži s kamarádem, který ji provětral kundu tak, že tomu sama lépe rozuměla... jsem nešťastnen, že tyhle podrobnosti píšu na blog, ale musí, vzalo mě to příliš, Jejza tím usměvavým povrchem se skrývalo nebezpečí a i když se v dálce usmívaly přísliby otcovství a rodiny, přístínala si nejspíš oči, odložila knihu a zašukala si s ne se mnou!

Jejich mléčná těla se spojila a viděla, jak to bývalo, než jsem přišel já, slídící po pablescích jitra. Radši zasely vítr, který mě unesl. Zestárl jsem tak, až jsem ničemu nerozuměl!