OKNO (NEBO OKO, VYBER SI, VYSER SI)
jsi mi chlebem
a pěšinkou ve vlasech
vrzáním
mých kostí
jsi skoro
mořem
nejsi kamenem
ani zaniklým zvukem
myslím
že nemáš ruce
tenhle pták létá pozpátku
a tahle láska
se tříští o okno
kde žádné světlo nemluví
tohle není čas
na křížení jazyk
(tady se písek
nikdy nepřesýpá)
myslím na zítřek
kdy půjdeš jeho směrem
a budeš zářit
a zářit
netknutý a v podzemí
TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ BUH (BUCH)
Jednou jsem se zapomněla a vzala svý srdce do dlaní
a ono do nich propalovalo díru
Až ke mně příšel ten fakt nejkrásnější bůh nejspíš nějakej pobuda
a usmál se
Spěcháš zeptal se kdo by spěchal když se může dívat na něho a on
to věděl věděl všecičko / ten úsměv
Tak se furt culil a věděl
byli jsme tři,
chůze nás a naše ruce mezi námi dál noc
v pokoji celý strop tančil
jen pro mě
když se pak probudil
táhlo mu z držky a řek
tak jo, holka, kolik to dělá?
Žádné komentáře:
Okomentovat