Můžu si za to sám. Přepadla mě letargie. Po přeplahočení se povinnostmi v průběhu dne jsem navečer usedl do svého, byť ne tak docela mého, houpacího křesla. Čtu si jako vždy, co se přihodilo ve světě. Žádná událost na mě nedělá patřičný dojem. Možná je to whiskou, možná váliem. Kombinaci mordů a obchodu s bílým masem, nějaká ta krevní msta ve světě drogových kartelů a nepravděpodobná odhalení nevěrných mužů a žen, ústící zhusta do komických či méně komických závěrů, mě nechávají zpravidla chladnými. Přesto jsem neodolal a vyhledal si, co se událo 20. června přesně před rokem v místním provenienci. Předávkání (drug overdose) svinstvem z ulice, patnáctiletá, u spolužáků i učitelů oblíbená školačka se oběsila na pískovišti, sedmnáctiletý učeň spadl (či snad heroicky skočil?) do trubice v kovošrotu, která ho rozkouskovala na nudle, dobré akorát tak do polévky. Tedy nic extra. Zabrousil jsem na pár oblíbených BDSM a animal porno stránek, ale po shlédnutí tuctu videí jsem žádné neshledal hodné pozornosti. Ještě jsem zjistil, že onoho dne přišlo na tento počestný blog tuze ohromné množství návštěvníků (vzhledem k průměru) a že se dobývali z vyhledávacích slůvek či úsloví, dávejte dobrý pozor:
Nejvíc jich přišlo z:
pivní víla
v těsném závěsu se držela
piča z roští,
následoval klasický
stuprum,
čtvrtý v pořadí byl
tykev penis
a pátý a šestý shodně obsadil
vojna s turkem musi bejt
a vojna s turkem musi.
Doslova mě rozesmálo, že se tu někdo vloupal přes Gaškova vojáka. Samozřejmě si tahle směska sarkastické vyžranosti a pohřebního humoru zaslouží poněkud vyšší ohodnocení než po tykvi penisu a stuprumovi, jenže? Nejvýš u obecenstva očividně stojí piva a piče.
Kdo může říct, proč zrovna tyto dvě značky světského života se tak podivuhodně doplňují, mohl by i znát odpověd na otázku, proč ruinují tolik životů a kdo jim zatne tipec, pokud ještě není příliš pozdě na zatínání. Ničení se stalo synonymem pro vychánky, kteří se dostali ke korytu, aby z něj po generace nepustili svým prohnilým semenem znamenaná potomstva. Nepotřebujeme mezigenderové války, které se vedou sice potají, přesto do poslední kapky krve. Jako by tu nebylo dost strádání a otrav přes samotný kapitalismus, komunismus či slevové kupóny do obchodních řetězců. Synové Evy navíc, honosíce si kletbou, za níž by se přirozeně inteligentní lidé styděli, podnikají všemožné a leckdy i nemožné kroky, aby prokletí prohloubili a zanechali nás napospas trvalé nepřízni Stvořitele.
Uznávám, že bych asi ani já neměl přispívat k nerovnováze, když se zastanu před roztřesenou ochrankou zfetovaných cikánů v supermarketu, kteří přijdou čorovat přímo ke kase. Říkal jsem jim, že to mají na drogy, což by je mělo vyloučit z obvyklé posloupnosti stíhání a případných trestů, neboť drogy jsou samy o sobě výlučné látky a lidi, co jim propadají, by měl čekat přínejmenším odlišný přístup ze strany autorit. Můžeš nějak na dolary v pokladně vycenit high-mind, namarkovat, kolik psychedelií jim běží hlavou, třebaže je nevnímají nebo dokonce téměř bezpečně jistě nemají předpoklady zachytit? Kolik vytvořili drogy ve správných žilách když ne užitečného, tak aspoň pěkného v tomto labyrintu šedi, ze kterého se nedá uniknout, leč potupným pádem v hrůzy nicoty nebo dědečkovou kulovnicí z války s Búry. Podobné kolonialistické nešvary nalezly svůj vrcholný příklad právě v takřka genocidním mučení a vyvražďování zajatců v této jihoafrické půtce moderními zbraněmi, kde se páchal jeden takzvaný zločin proti lidskosti za druhým. A tak jako diktátory těší popravovat bezbranné, těší korporace podtínat větev, na které mají hnízdo všichni ti, kdož jim vydělávají peníze, potažmo všichni vykořištovaní. Což je opravdu každý, kdo nemá podíl na obratu Firmy. Což jste vy, vaši příbuzní, přátelé, nepřátelé, ty, které máte rádi i ty, které ze srdce nesnášíte. Všichni jsme pouze výkaly korporací, které je chrlí s pravidelností gejzírku v aquaparku. Jejich diktátu, jejich výmyslů a řádů, které nemají nic společného s obyčejným tikotem "biologických hodin" uvnitř jednotlivce. Hodnota toho, čemu říkáme lidé, je zanedbatelná, je popravdě natolik minimální, že už se v určitých rozvojových zemích řada starších obyvatel raději dobrovolně zabíjí, než aby se dožili důchodu a strachu, že nebudou mít nárok ani jednoduchý příjem, který by jim umožnil důstojně dožít. (Tak se to říká, ne? Je mi jasné, že jsou vám důchodci u prdele! Ale rád vás krmím kecama, abyste mohly mudrovat u kofoly nad hloubkou holubích křídel, zkundydcery!)
Žádné komentáře:
Okomentovat