Nemyslete si, že jsem kaput, panenky. Jen se potýkám s poctivějším alkoholismem než váš děd, otec i strýc ve vězení. I vašeho přítele, podle mého skromného nazoru, bych určitě přistihl při zoufalém zvracení na dámských záchodcích, kdyby se mnou začal zápolit v klopení flašek.
Ale slyšel jsem vykládat polského ožralu, že čím víc vypiješ, tím ho máš menšího. Takže si spíš najděte absitenta s velikánským pyjem než pijáka s malinkým! Děti jsou taky při příchodu na svět hezčí, když maminka nespí s opilým tatínkem. Mají víc obranných látek, mozkovna je o 15% větší a v dospělosti tolik netrpí na problémy ve vztazích, alkohol a předčasné úmrtí.
Víte, jak to psal Tomáš Garrique.
Na cestách životem, zeměmi a oceány nalezl zemi krajně podivnou, bylo to tak podivné setkání, protože tam lidé nepožívali nic menšího než jed. Viděl tam zvláštní továrny, kde ten výráběly masově. A pak zas závody, kde se jelo jen po troškách a každý si tam hned přihýbal.
Jak mají jiné nápisy: zde se prodává cukr, káva, atd. tak tam nevidíte nic jiného, než: zde můžete koupit nedokrevnost, souchotě, prodává se tu mor, cholera, tyfuos, dušení nemoc. A jiné další divné nápisy. A jsou dokonce ještě divnější, když uvážíme. že se po onom jedu může člověk stát hloupým. Může se stát tak hloupým, že bude až blbým (STUPID), bezcitným, hrubým, surovým.
Všechna tato místa jsou lidmi hojně navštěvována. A nejenže se tam srocují, vláda ještě vybírá peníze, ve formě třeba daní, církev a její hodnostáři taky vyrábějí onen jed.
Trůn a oltář spočívá na výrobě jedu. A mnoo spotřebuje se při oslavách, vlasteneckých sběhlostech. A nejvíc je divné, že ani církev, ani náboženství se bez nich neobejdou. Ohromná procestí věřících táhnou do továren pít přímo od mašin. Strhávájí se hádky, nečistota se mění v nezdravotu a na ní pak chcípají jak čokli na průstřel hrudníku.
V Rakousku se vydá 1/3 budžetu na chlast. V Německu dělník ženatý vydá za pití z toho, co si vydělá, 7-9%. Neženatý až 22%. Ve výrobě alkoholu dělá každý čtrnáctý.
Pijívalo se systematicky. Dneska už pije dítě, žena, muž. Kořalka se stala pitím národním. Vynálezy chemické, zlaciněná doprava, to vše umožňilo, aby se od polovice 19. století stalo pivo druhým pitím národním.
Známe argumenty pro pití: chci mít něco ze života, když už pracuju.
Nebo: alkohol zahřeje, v zimě se je třeba oteplit.
Někdo zas říká: ten přílišný chvat vyžaduje nějaké stimulans, něco dráždivé, aby mohl člověk tolik pracovat, jak se na něm žádá.
Jiní formulují groteskní souvětí: Život potřebuje trochu poezie, když má člověk tolik iluzí a protože fantazie při pití pracuje, je takový člověk uveden mezi poezii.
Žádné komentáře:
Okomentovat